Fotografii vnímám už od dob, kdy jsem ještě jako malý kluk sedě na kolenou otci v tmavé komoře pozoroval, jak se zvětšovákem upravuje velikost, dělají výřezy, osvítí fotopapír a ve vývojce se postupně objeví samotný záběr. K samostatnému focení jsem se dostal ale až později, když jsem zachycoval na film nejdříve spolužáky, později vlastní děti a pak už digitálně všechno. Krajinky, koncerty, portréty, cokoliv…
Při každém vydařeném záběru si uvědomit, že jsem byl ve správný čas na správném místě.