Můj košík

Přejít do košíku

David Hainall

Hodnocení školitele: %
 
 

David Hainall

Portfolio lektora


Jsem nadšený cestovatel, fotograf, publicista, profesionální průvodce a lektor fotografických kurzů na volné noze. Po gymnáziu jsem vystudoval obor zdravotnický záchranář a později i biologii a tělesnou výchovu na PF UJEP v Ústí nad Labem. Patnáct let jsem učil na základní škole přírodopis, zeměpis a tělesnou výchovu. V současné době se živím jako produktový manažer (garant zájezdů) v jedné outdoorové cestovní kanceláři a jako profesionální průvodce sportovních a fotografických zájezdů. Současně jsem i lektor fotografických a prožitkových kurzů a i jedním z kmenových autorů webu Prima Zoom.


Rychlé otázky

Canon nebo Nikon? A není to jedno? Rozložením ovládacích prvků mi vyhovuje Canon a tak s ním fotím. 😊
Ateliér nebo Exteriér? Jednoznačně exteriér.
Kočka nebo Pes? Pes – je větší něž kočka a já špatně vidím na blízko.
Zoom nebo pevné sklo? Jak na co. Na reportáž, cestovatelský dokument a krajinu používám většinou objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností. Na macro a portrét pak pevná skla.
Fotky statické nebo dynamické? Mám rád akci, takže dynamické, ale nebráním se ani statické krajině.
Fotografický vzor? Vilém Heckel a Ansel Adams.
Oblíbené místo, kde fotíte? Nemám vyloženě oblíbené místo na focení. Občas se totiž stačí rozhlédnout kolem sebe, chvíli postát nebo posedět a jen tak se koukat. Když to vyjde, je pěkná fotka na světě. Mám-li ale jmenovat jednu nebo dvě oblíbené lokace, pak to jistě budou ostrovy Helgoland a Dűne, kde se vyskytují dva druhy tuleňů a nespočet druhů mořských ptáků včetně terejů a pak Myanmar (Barmu), Nepál a Bhútán, země, které mne nadchly svou bezprostředností, autentičností a nádhernou krajinou.

Nejzajímavější zážitek z focení?

Mohl bych psát třeba o chvíli, kdy se mi tuleň zakousnul do sluneční slony a kamarádi mi říkali, že „týrám zvíře“ nebo o focení ve srílanském chrámu během něhož mi všetečný makak ukradl z batohu objektiv. Nicméně ty největší zážitky často přichází až po návratu domů. Jednou jsem se vrátil z Maroka. Na programu jsme měli 6ti denní přechod Vysokého Atlasu s výstupem na nejvyšší vrchol Maroka Jabal Toubkal (4164 m). V batohu tak bylo opravdu jen tělo mého Canonu 7D se základním zoomem 17-50 mm a když v závěru akce došlo na focení makaků bezocasých (Macaca sylvanus), měl jsem je od objektivu opravdu tak metr nebo metr a půl. Lehce pubertálnímu synovi se fotky líbily, ale kdesi na internetu se dočetl, že i makakové mohou přenášet vzteklinu a že tato nemoc je smrtelná a prohlásil: „Tati, nechci mít doma vzteklého otce a důrazně tě žádám, aby ses nechal očkovat proti vzteklině.“ Bylo to měsíc a půl před odletem do Barmy, kde mi opice skákaly na batoh a já byl rád, že to očkování mám.